Sám sobě dědečkem

Dnes už je armáda profesionální, ale tenhle dopis je z dob povinné vojenské služby:

Vysoce vážený pane prezidente.

Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížně rodinné situaci, ve které se nalézám:

Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 41 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolnosti se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.

Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratr manželky mého otce, tedy Jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, ze můj syn je mým strýcem, Manželka mého otce,tedy má dcera, porodila na velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i vnukem, protože je synem dcery mé manželky.

Jsem tudíž bratrem mého vnuka a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce azároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.

Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.

Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.

Kdo se v tom vyzná je borec.